Při současném přetlaku filmových adaptací komiksových předloh se těžko hledá byť jen částečně originální zpracování. Příběhy o tom, jak se z hlavní postavy stane jediná naděje lidstva, jsou již stokrát přežvýkaný námět. Mám pocit, že jediná naděje pro diváky, co nevyrostli mezi stohy komiksů, je nějaké netradiční pojetí. Teď mám na mysli především tvorbu Franka Millera. Zajisté ne jenom, ale x-té pokračování Spider mana, Iron mana či čert ví jakého ještě mana mě do kina určitě nepřitáhne.

Ochránci galaxie vychází ze starého konceptu, který poprvé vyšel v roce 1969. Poté na dlouho zapadnul a o jeho reinkarnaci pro vydavatelství Marvel se postarala zasloužilá dvojice Dan Abnett a Andy Lanning. Abnett si mimo slávu na poli komixových příběhů vydobyl i nemalý respekt svou tvorbou pro Warhammer a Warhammer 40 000.

Filmoví Strážci galaxie jsou nesourodou skupinou společenských vyvrhelů, bláznů a psychopatů starajících se jen o své vlastní cíle. Ústřední postavou je Peter Quill (Chriss Pratt), který je jako jediný pozemského původu. Quill je galaktický zloděj, sukničkář, sympaťák a mizera. Pratt se snaží a, budiž mu to ke cti, svou roli nebere nijak křečovitě. Přirozené charisma Han Sola, jež byl jeho postavě bezesporu inspirací, mu však o chlup uniká (ale jen o chlup; uznávám, že je to přeci trochu nefér srovnání). Zelená vražedkyně a tichý bojovník jsou zažité archetypy postav, které vyniknou až v kontrastu k ostatním členům „týmu“.  Skutečnou šťávu však přidává dvojice Raketový mýval a humanoidní strom. Mýval, který je směsí geniálního mechanika a cynického lovce odměn, je ve většině situací tahounem humorných scén. Humanoidní strom, kterého namluvil Vin Diesel (naštěstí jen namluvil), mu asistuje jako ochránce. Podstatu kouzla této postavy však nechci prozrazovat.

Vzájemné konflikty antihrdinů, kteří se nepošťuchují o to, kdo je větší borec (jako třeba Avengers), ale spíš kdo je větší blázen či idiot, jsou nosné téma pro velkou část filmu. Že nakonec spojí své síly a vytvoří silný tým je očekávané, stejně tak jejich příklon na správnou stranu. Nicméně tyto nevyhnutelné scény jsou pojaty s nadsázkou, ze které je cítit, že i autoři scénáře si museli lámat hlavu, jak klasické patetické scény co nejvíce domrvit. Humor je v Strážcích galaxie ten hlavní element, ale přesto nejde o křečovitost bláznivých komedií nebo přímé parodování. Zábava vychází z dobře napsaných rozhovorů a situací ve svém vlastním universu. Pro snazší vžití se pozemského diváka pak film obsahuje spoustu kulturních narážek, které zprostředkovává Quill a které jeho komplici roztomile nechápou.

Film má i přijatelnou stopáž, ve které není mnoho místa na vedlejší dějové linie. Příběh je v podstatě přímočarý a několik vedlejších charakterů, jako je Quillův „učitel“ Yondu (Michael Rooker) nebo v drobné roli Sběratele Benicio Del Toro (který si z těch pár minut pro sebe dokázal urvat maximum, včetně potitulkové scény), jsou jen drobným zpestřením.

Hlavní záporák je krutý, ošklivý pán, který chce jenom ničit, ale jeho motivy se autoři příliš rozpitvávat neobtěžovali. Příběh je asi jedinou slabinou filmu. Divák vcelku rychle pochopí, že děj ani jeho vyznění není to podstatné, spíš jde o to jak a kde se co odehraje. Ovšem když už autoři scénáře/předlohy nabourali zažitý hrdinský koncept, mohli si dát víc práce i s nabouráním jinak klasické příběhové linie.

Režisér James Gunn má za sebou pouze několik menších filmů, Strážci Galaxie jsou jeho první velký počin. Nutno podotknout, že tuto svou „premiéru“ zvládl bravurně. Akční scény jsou dynamické a přehledné, ale není jich přehršle. Hlavní deviza Strážců tkví ve vzájemném špičkování a tomu je mnoho scén, včetně těch akčních, uzpůsobeno. Vizuální scény jsou vynikající a jdoucí se špicí dnešních možností, počínaje animací stromočlověka a konče vesmírnými bitvami. Původní hudba nemá moc prostoru, protože hudební doprovod mají na starosti písničky let šedesátých a sedmdesátých, tzv. „Awesome mix“.

Strážci galaxie jsou po delší době vynikající adaptace komiksu, která vtáhne a pobaví i bez znalosti předlohy. V současnosti se již pracuje na druhém díle, uvidíme, jestli si svou kvalitu udrží. Dát dohromady nesourodou partu individuí a postavit na jejich rozporech a hádkách polovinu filmu je mnohem snazší, než na to navázat. To se nechme překvapit. Díl první však doporučuji všemi deseti... tedy skoro devíti.